Open your eyes

9. června 2011 v 23:12 | Leine |  Diary


Příliš dlouho jsem to tady nechala ležet ladem. A ráda bych s tím něco udělala. Takže začnu. Zkrátka prostě a jednoduše. Vezmu to po kapitolách. Něco jako deník za pochodu, pár vzpomínek, střípky a střepy, co tvoří mozaiku mojí osobnosti.

Viverette mě změnilo. Lidi kolem a události mě změnili tak, že se občas sotva poznávám sama. Přesto ale jsem za to ráda. Kdybych zůstala stejná, znamenalo by to, že jsem ustrnula. A tam uvnitř, jsem to pořád já. Skutečně já, bez hávu ticha a opatrnosti, odtažitosti. Bez dalších útěků. Proč? Protože nechci a teď... teď už nemám důvod.
Ale hezky popořadě. Nebudeme začínat od konce. Všechny příběhy mají svůj počátek. Můj i váš. A já si to chci zrekapitulovat, abych věděla, jakou cestou jsem šla a jak dlouhá ve skutečnosti byla. Dálka je relativní pojem. V něčem se skutečně neměří na metry a kilometry. Někdy je i milimetr neuvěřitelný skok. Tehdy jsem skočila. Kousek po kousku jsem se přibližovala. Měla jsem sny, plány a představu. Jasnou představu. Byla jsem zklamaná, rozčarovaná a topila se v medu. Zažila věci, co jsem nechtěla, ale věci, co se otiskly tam uvnitř a smazat nepůjdou. Proč? Protože život se neskládá jen z toho, co se nám líbí a co nás dělá silnějším. Naopak, mnohem víc okamžiků v něm je takových, kdy brečíme, třískáme hlavou do stolu, pěsti do zdí a vzteky soptíme. Mnohem víc chvil je těch, které nás dostanou do postavení zbabělců, do kolen. Kdy na vás padá světlo, co jasně říká, že nejste ani trochu dobří a nehodíte se absolutně k ničemu. Prošla jsem si obojí. Výšky i strmé pády. A o tomhle... o tomhle budu psát.


Tahle písnička se vztahuje k jedné osobě. K průběhu toho všeho a i když mi to doopravdy všechno nedocházelo tehdy, ale s dost velkým zpožděním, byla tam. Po celou tu dobu. Hned vedle. Stačilo se jen natáhnout a pevně uchopit. Stačilo vědět, že chcete víc a nespokojíte se s málem... být na stejné hladině a postupně se přibližovat.

Otevři oči - Snow Patrol

Divné a nepravé se všechno zdá
A já nepřijdu ani o minutu s tebou
Kosti mě bolí, kůže je chladná
Začínám být tak unavená a stará
V žaludku se mi svíjí vztek
A já neucítím jeho seky a řezy
Strašně moc chci, abys otevřel oči
Protože potřebuju, aby ses podíval do těch mých
Řekni mi, že otevřeš oči [x4]
Vstaň, vypadni, jdi pryč od těch lhářů
Protože ti nerozumí tvé duši nebo tvému ohni
Chyť mě za ruku, propleť se mnou prsty
A naposledy odejdeme z téhle tmavé místnosti
Každou minutu od téhle chvíle
Můžeme dělat kdekoliv co budeme chtít
Strašně moc chci, abys otevřel oči
Protože potřebuju, aby ses podíval do těch mých
Řekni mi, že otevřeš oči [x8]
Divné a nepravé se všechno zdá
A já nepřijdu ani o minutu s tebou
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama