Paperweight

15. srpna 2011 v 16:21 | Leine |  Diary
Zvláštní, jak moc člověk může být sám, ačkoliv je kolem něj spousta lidí. Připadala jsem si nepatřičně, jako kdybych mezi nimi neměla co dělat a vytrvale si namlouvala, že věci jsou stejné. Nebyly.

Snažila jsem se sebe samu přesvědčit, že se nic neděje. Pro okolí to možná tak vypadalo, ale já dobře věděla, jak špatná lhářka jsem. U sebe jsem nemohla hlídat každou vteřinu, kdy se mi do povědomí vetřela zrádná myšlenka a i jedna jediná měla moc strhnout lavinu.

Jenže to, čeho jsem si nevšimla, byl fakt, že se něco trhá a hrozí zbořením, už dlouhou dobu. Můj vztah s Arllenem se dostal do podivných kolejí, ve kterých se mi těžko dýchalo, a hledala jsem svoje běžecké boty, abych se mohla rychle zdýchnout. Možná jsem si za to mohla sama, možná jsem to s přehledem nechala tak být, ale nemohlo mi uniknout, jak se Isabelle dívala po mém tehdejším příteli. Třeba jsem se na celou situaci dívala tehdy špatně, třeba jsem se ale dívala víc, než jsem měla, protože společně s písničkou při společném pokecu v Alfě, přišly pohledy a řeč těla. A nevinně to nevypadalo.

Paperweight-by Joshua Radin (Dear John)


Jenže víte co? V tu dobu už mi to bylo jedno.

Bylo mi to jedno v okamžik, kdy jsem u jezera z bláta vymodelovala tvář, jakou jsem neměla. Bylo mi to jedno v tu chvíli, kdy jsem věděla, že přede mnou je někdo u koho nemám akutní potřebu ztratit se v prachu a zmizet světelnou rychlostí.

Někdy jsem měla pocit, že Arllenovi šlo jen o jedno. Třeba to bylo značně subjektivní, ale skončili jsme v takových situacích tolikrát, že těžko soudit jinak. I s odstupem času. Jenže všechno zlé bylo pro něco dobré. Já se poučila, že u chlapů je lepší se neptat na počet bývalých přítelkyň a tak podobně a on snad v tom, že nezkušené dívce by neměl říkat přesné číslo, protože to skončí ještě větším útěkem.

Chtěla bych tím vším říct, že na začátku nějaké jiskření bylo. Snad i trochu chemie, ale nestačilo to. Vyprchalo to. Vyměnilo to něco, čemu jsem se ubránit skutečně nedokázala. Jedna šelma, co se plížila nocí s větší mírou agrese a divokosti, než jsem znala, ale i tak mě fascinovala.

A tak jsem zkusila začít ze své strany. Neměla jsem ani ponětí, jak se loví chlapi a rozhodně to nebyl prvotní záměr. Chtěla jsem jenom někoho, kdo by byl schopný se na mě podívat a skutečně vidět. Kdo by měl zájem skutečně poznat. Napsala jsem dopis. První výkřik, trochu nesmělá vlaštovka, kterou jsem testovala terén. A to pouze v přátelském duchu. Zadaný chlap byl zakázaný a já nedospěla do pozice takové mrchy, abych to ignorovala a udělala jsem, co chtěla. Ani zdaleka.


Ahoj, Logane,

anebo spíš bych tě mohla jmenovat jako šelmu, ale to máš vlastně fuk. Obojí k tobě sedí. Přemýšlela jsem, jak dlouhá je vhodná doba na to, aby dívka napsala kamarádovi přes oceán a došla jsem k závěru, že to vlastně nemá cenu nějak výrazně hrotit.
:D
Vím, že jsem říkala, že si budu vést deníček, abych tě oblažila spoustou milých a sladkých připomínek, ale jen z toho pomyšlení mi trnou zuby a navštěvuje mě zubní kaz. Na protézu se prostě ještě necítím. A pak… dopisy asi budou lepší. Aspoň mě přijdou skutečnější a osobnější, než něco vyumělkovaného s přídechem růžové a sladkého parfému. Ale pokud trváš na deníčku, pořídím si na to speciální sešit a vyzdobím ho tunou malůvek.
Hm… tohle mě přivádí na jednu myšlenku a to jsem se nestihla zeptat, když ses vytratil - co tě vlastně baví? Protože tvoje postava vypovídá o nějakém silovějším sportu. Co čteš? Co posloucháš?
Neber to tak, že bych vyzvídala za nějakým účelem, ale prostě mě to zajímá. Navíc nechci kolem sebe mít cizince, protože málokoho se zeptá. Málokdo se zajímá. Je to tak trochu škoda, ale je to realita.
Jaký jsi měl vůbec let? Pustili tě na palubu bez potvrzení o tom, že nekoušeš?
:D
Na jednu stranu musí být i docela fajn být doma. Aspoň vidíš rodinu a případné sourozence. Kamarády, projdeš místa, co máš rád. Je to svým způsobem bezpečnější prostředí. A taky tak trochu vypneš. Teda za předpokladu, že ti rodina nebzučí za zády jako roj včel.
:D Od toho jsou dobré dveře. Aspoň mě se to osvědčilo líp, než plácačka anebo postřik. ;D


Tenhle dopis je tak trochu nejistý výkřik. Myslím tím, že melu neskutečné kraviny a jsem si toho vědoma, takže ani nemám polehčující okolnost. Ale řekla jsem, že ti dám vědět. Takže tohle je první část z té celé "deníkovito-dopisovité" ságy. Pokud by ti ze mě tikalo oko, radši nereaguj. Já se po takových deseti až padesáti podobných vzkazech unavím:D Anebo mě můžeš zapleštit, až se znovu objevíš. :D

Měj se hezky,

Charleine

Hlavně jsem se asi snažila Logana trochu rozptýlit. Nebylo to jednoduché. Ani jeden z nás to neměl snadné a to, že jsme přežili, byl spíš tak trochu zázrak. Možná to nás spojovalo. Možná to bylo víc. Tím jsem si tehdy jistá nebyla. Ale vím, že jsem se těšila na každý dopis, který jsem od něj dostala. Líbilo se mi dozvídat se něco "starší" cestou a líbilo se mi to nedočkavé čekání, kdy se konečně objeví další obálka… a k mému překvapení i potěšení současně, se objevovala relativně pravidelně a vždycky zahřála.


Ahoj Leine,

jsem rád, že mi píšeš. Uvažoval jsem, že tě oslovím "skřítku", ale vzhledem k tomu, že tys mě nepojmenovala chlupáčem v prvním dopise, pak ani já tebe skřítkem. Ale počítej s tím, že podruhý tě to nemine.
Ten deníček nech někomu s větší kompetencí a zkušenostmi
:D ponechcej si zdravý zuby, psychiku a mysli taky trochu na mě. S protézou a lehce vyšinutým já, bych už tak sexy nebyl :DD takže zandej parfém, malůvky a podobný věci. Za dopisy a pak osobní setkání budu mnohem radši.
Mám rád historii. Hodně se o ni zajímám, takže dám přednost historickým příběhům, neodmítnu něco dobrodružnýho, horor a co mě zaujme na první pohled. Neřídím se striktně žánrem. Jak jsi na tom ty?
Co se hudby týče, tak dám přednost rocku, jako většina v mým okolí. Když je slušnej metal, pak mi taky nevadí. Ale zase ho nevyhledávám. Ta samá otázka pro tebe, tohle mě zajímá
:D
Jak to probíhá na univerzitě? Ještě jsi ji nesrovnala se zemí nebo nevypila čajové zásoby?
:D
Let byl dobrej a na letušku jsem udělal pohled neškodný šelmy a pustila mě i bez potvrzení
:D
Je fajn být doma, ale zase tu není ani noha, takže pokud přijedu zpátky ohryzanej, budeš vědět, že jsem se ukousal nudou
:D Rodiče jsou věčně pryč, bratr na akademii. Na druhou stranu jsem se viděl s pár přáteli, takže aspoň nějaká světlá stránka vlka samotáře :D

Takže se těším na další díl "deníkovito-dopisovité" ságy a nepodpal tam školu
:D odlož kapesník, zatlač slzu, Logan se vrátí :D

Měj se,

Šelma
:)


Pořád ale zbývalo vyřešit si jisté věci. Ukončit dávno nefungující vztah, dopřát oběma volnost a prostor k něčemu novému. A tím, že jsem to tehdy u jezera s Arllenem skončila, se mi neskutečně ulevilo. Možná to tak je - někteří lidé by měli zůstat pouze přátelé. A někteří lidé, třebaže se snaží být přátelé, skončí u něčeho jiného.

Ten měsíc do jeho návratu byl svým způsobem nekonečný. Pořád jsem měla na paměti, že existuje jakési pouto s Yurekou. Pořád jsem se držela zpátky, nebo jsem se o to aspoň snažila. Ale když pomalujete někoho blátem u jezera, škrabkáte mu pantera na zádech a jenom lapáte jeho vůni, asi to moc obyčejné a běžné taky nebude. Řítila jsem se do problému a byla jsem si toho plně vědoma. Nedokázala jsem to ale zastavit a už vůbec zpomalit…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama