Diary

Zprávy za velkou louži k uším jedné šelmy :)

15. srpna 2011 v 18:16 | Leine... & Logan
Pokračování dopisů za Atlantik a zpět... doba těsně před Vánoci. To čekání bylo nekonečné a díky všeobecnému frmolu všude okolo, se nedalo psát tolik, jak bych ráda. Ale vyplatilo se to. :)

Little House

15. srpna 2011 v 18:06 | Leine
Začátky jsou vždycky opatrné. Zvláštní, ale mají svoje kouzlo. A takové byly i ty naše. Chci tím říct, že jsme se stále udržovali na pozici přátel, ale občasně tam problesklo něco, co tak docela do této kategorie nespadalo.

"Dopisovo-deníkovitá sága"

15. srpna 2011 v 17:52 | Leine... & Logan
Pokračování dopisní ságy, která stála v samotných počátcích :)

Paperweight

15. srpna 2011 v 16:21 | Leine
Zvláštní, jak moc člověk může být sám, ačkoliv je kolem něj spousta lidí. Připadala jsem si nepatřičně, jako kdybych mezi nimi neměla co dělat a vytrvale si namlouvala, že věci jsou stejné. Nebyly.

Sea of faces

11. června 2011 v 20:46 | Leine


O tom, jaká byla karanténa už jsem psala. Jenže, jak se dívám zpětně, bych to možná mohla vzít z jiného úhlu. Bylo tam totiž něco, čeho jsem si nevšimla. A to něco mě tam drželo...

Open your eyes

9. června 2011 v 23:12 | Leine


Příliš dlouho jsem to tady nechala ležet ladem. A ráda bych s tím něco udělala. Takže začnu. Zkrátka prostě a jednoduše. Vezmu to po kapitolách. Něco jako deník za pochodu, pár vzpomínek, střípky a střepy, co tvoří mozaiku mojí osobnosti.

Vědomí & Podvědomí

6. března 2011 v 23:47 | Leine
Přemýšlím, jak shrnout děj posledních několika dní, když si z nich skutečně moc nepamatuju. Byla jsem ve zvláštním stavu. Střídavě při vědomí a střídavě mimo. Převrácená, naruby. Lapala jsem po dechu, abych se udržela na jednom místě a přitom mi to nebylo moc platné.

Od veverek, Klubu bláznů až do lesního příšeří

2. března 2011 v 23:58 | Leine
Skutečně přemýšlím, co všechno a jak spletitou cestou mě dostalo tam, kde jsem teď. Začalo to přece naprosto nevinně a stejně nevinně to mělo pokračovat. Jenže osud nám nikdy nedopřeje vlastní realizaci plánů. Udělá si to po svém a pak už jenom všichni koukáme, co se děje. Někteří z nás i s otevřenou pusou, jiní nevěřícně zírají. Ale výsledek je pokaždé stejný. Změna. Jiná cesta. Jiný pohled.

Song... Go and catch a falling star

1. března 2011 v 22:54 | Leine
Jednou jsem si ji zapsala do deníku a od té doby na ni nezapoměla a stále se k ní vracím. Protože je toho v ní víc, než by se mohlo zdát. Johna Donna mám ráda. :)
(časem snad dodám český překlad)
 
 

Reklama